Pár slov úvodem


Vítám všechny knihomoly, čtenáře, ale i nečtenáře.

Zároveň prosím, abyste se vyjadřovali vždy slušně, i když se s něčím či někým náhodou neshodnete.

Najdete mě

Co právě čtu

Archiv

Čtenáři

Návštěvníci

Používá technologii služby Blogger.

Khaled Hosseini - Tisíce planoucích sluncí


Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky. Druhý román Khaleda Hosseiniho přijalo světové publikum neméně příznivě než autorovu veleúspěšnou prvotinu Lovec draků.






“Laila has moved on. Because in the end she knows that’s all she can do. That and hope.”   

Tisíce planoucích sluncí je jedna z knih, kterou jsem si půjčila v knihovně. Vzala jsem si ji hlavně proto, že jsem si před časem koupila A hory odpověděly a i přes to, že jsem ještě neměla tu čest ji přečíst, neváhala jsem a vzala si Tisíce planoucích sluncí.

Bohužel, každý člověk má předsudky. Ať už vůči lidským rasám, povahám, jménům a tak dále. Není příliš lehké se jim nepoddat a ubránit.


Khaled Hosseini nás zavádí do islámského prostředí, do Pákistánu. Kniha je rozdělena na dvě části, každá je pojmenovaná po jménech hlavních postav. První část nás seznamuje s hlavní postavou - Marjam. Silnější ženu s dobrým charakterem, který pořád má i přes určité skutečnosti a životní události, které nebyly vždy ideální, byste těžko hledali.

Nejdřív ji poznáváme jako holčičku, která žije se svoji matkou ve velmi chudém příbytku a dalo by se říct, že třou bídu s nouzí. Matka z jejich neutěšené situace viní Marjamina otce, Džalíla, který ji opustil, když otěhotněla. Holčička jí však nevěří, protože tatínka zná z jeho občasných návštěv a bezmezně ho miluje.
Malá Marjam se upíná k představě, že si ji jednoho dne Džalíl odvede a bude žít s ním, jeho ženami a dětmi ve společném domě. Rozhodne se proto od matky odejít.
Nadšené přijetí se ovšem nekoná a děvče čeká nekompromisní vystřízlivění. Její otec se nechá ovlivnit svými manželkami a patnáctiletou Marjam provdá za značně staršího Rašída.
Její matka spáchá sebevraždu.


Část druhá nás seznamuje s Lajlou, Marjaminou sousedkou. Ta žije spokojený život až do doby, než jí ve válce umřou bratři a její matka není schopná se situací vyrovnat.
A když se z města stane válečná zóna, jejich dům je srovnán se zemí a rodiče pohřbení v jeho troskách, jako jediná záchrana se jeví Rašíd, Marjamin manžel.
Ten si mladou Lajlu s chutí vezme a záhy s ní čeká dítě. Marjam situaci nese nelibě - má pocit, že ji Lajla chce vyhnat a moc dobře si uvědomuje, že nic jiného na světě by ji už nezbylo.
Lajle se narodí holčička, což je pro Rašída, který se těšil na syna a žádnou jinou možnost si nepřipouštěl, zklamáním.
Jeho týrání začíná být čím dál tím nesnesitelnějším a paradoxně obě ženy spojí. Útoky z jeho strany jsou častější a tak se ženy rozhodnou, že utečou. 

O tom, zda se jim plán podaří uskutečnit a jak příběh dopadne Vám už říkat nebudu. Kniha si zaslouží, abyste si ji přečetli.

“One could not count the moons that shimmer on her roofs,
Or the thousand splendid suns that hide behind her walls.”

Celá kniha se nese ve znamení deprese a pocitu, že už nic nebude dobré. Marjam i Lajla jsou skvěle napsané charaktery, které si zamilujete a budete jim držet palce tak, že Vám zbělají klouby.

Mezi další plusy počítám perfektně popsané reálie a historické skutečnosti a provázanosti. V ději se velmi dobře orientuje, na konci pak naleznete slovníček, díky kterému si můžete přeložit slova, která jsou napsána arabsky. Toto však není rušivý prvek, já jsem tato slova mnohem více vnímala jako dotvoření celkového příběhu a velmi mi do něj sedla.

Ihned po dočtení jsem měla pocit "na nic". Tisíce planoucích sluncí vážně není žádná oddechovka a přinutí Vás se zamýšlet a být vděční, že žijeme v zemi jaké žijeme.

Ve svobodné zemi, která respektuje ženská práva a kde se případně postižená žena vůbec může dovolat nějaké pomoci.

Marně hledám další slova a myslím, že jsou netřeba. Khaled Hosseini je výborný vypravěč a já se nemůžu dočkat na A hory odpověděly a pokud budou alespoň z půlky tak dobré, jako Tisíce planoucích sluncí, budu spokojená.


90%
(wow)

6 komentářů:

  1. Já tyhle knihy, dotýkající se skutečných problémů vůbec nečtu. Asi bych se s tím nedokázala srovnat, nevím...ke knihám se obracím, když chci odpočívat, tak asi proto. Každopádně to vypadá na fascinující příběh plný emocí, ne však těch prvoplánově nastrčených. ale opravdových, až z toho člověka bolí u srdce...Jsem zvědavá, co řekneš na A hory odpověděly :)
    Pěkně napsáno!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, děkuji. Já se téhle nepříjemné realitě také vyhýbám a jak jsem zjistila, je to dost škoda. Nicméně, lehce na duši mi také nebylo, tudíž si je nechám asi na občasné čtení :)

      Vymazat
  2. Prva kniha pri ktorej som plakala. Taka smutnokrasna...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, taky mi ukápla slza, téměř ke konci...

      Vymazat
  3. Akurát minule som ju tiež videla v knižnici a nevedela som, či ju vziať, lebo síce som meno autora poznala, ale nevedela som, či to bude kniha pre mňa, ale tvoja recenzia ma dosť navnadila a už dávnejšie som chcela čítať knihy o iných kultúrach hlavne tých z blízkeho východu, takže ju určite pri najbližšej návšteve knižnice vezmem :D Navyše, ja môžem aj takéto "ťažšie" knihy, kde sa človek musí zamyslieť, tak dúfam, že sa mi bude páčiť aspoň tak ako tebe. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych Ti to moc přála, tahle knížka je hrozně hezká a zároveň ošklivá. Ale celkový dojem je skvělý! :)

      Vymazat

Všech komentářů si velmi vážím a na každý odpovídám.