Pár slov úvodem


Vítám všechny knihomoly, čtenáře, ale i nečtenáře.

Zároveň prosím, abyste se vyjadřovali vždy slušně, i když se s něčím či někým náhodou neshodnete.

Najdete mě

Co právě čtu

Archiv

Čtenáři

Návštěvníci

Používá technologii služby Blogger.

Gayle Forman - Zůstaň se mnou


Talentovaná violoncellistka Mia si vždy myslela, že nejtěžším rozhodnutím jejího života bude volba, zda jít za hlasem svého srdce, jenž jí radí zůstat s Adamem, nebo se naplno věnovat druhé osudové lásce – hudbě –, protože to by znamenalo soustředit veškerou energii na studium na prestižní umělecké škole. Jednoho únorového rána se však všechno změní. Když se Mia po děsivé autonehodě probere, nic necítí. Vidí své mrtvé rodiče, těžce zraněného bratra – a nakonec samu sebe. Zatímco její tělo je v kómatu, ona sama může vidět a slyšet vše, co kolem děje. A najednou se musí rozhodovat, zda na tomto světě vlastně chce ještě zůstat, anebo zda o svůj život, který beztak visí na vlásku, bojovat přestane.





“I realize now that dying is easy. Living is hard.” 



Náš příběh, tedy knihy a můj, začal odhadem před třemi týdny, když se o ní zmínila kamarádka Melinda. Usoudila jsem, že ji nutně potřebuji a běžela pro ni do knihkupectví.

Věděla jsem, o čem kniha vypráví a tak trochu masochisticky jsem se těšila na emoce, které by ve mně případně mohla probudit. Trochu jsem i očekávala podobnou nálož slz jako z Hvězdy nám nepřály.


Můžu směle říct, že jsem do příběhu spadla po hlavě a v den koupi dočetla (což ovšem není žádné umění, protože kniha není nikterak dlouhá). 

Hlavní postava, "cellistka" Mia zažije situaci, kterou si asi málokdo z nás dokáže představit. V jedné vteřině díky autonehodě ztratí vše - svoji rodinu. Ona sama se ale od té doby vznáší ve vzduchoprázdnu na pomezí života a smrti. A jak už Vám asi dochází, přemýšlí, zda zůstat nebo odejít.


V rozhodování Mie (ne)pomáhá její zbylá rodina, kamarádka Kim a především přítel Adam. Přestože z knihy nekrvácí beznaděj a Vy si nervete z deprese vlasy, přistihujete se, jak vlastně netušíte, co byste Mie přáli. Jako první Vás samozřejmě napadne, aby přežila, skoro za ni chcete dýchat, chcete pomoct doktorům, aby dali její zbídačené tělo do pořádku, ale jak příběhem proplouváte dál a dál a zjišťujete fatálnost následků, rázem jste bezradní a nevíte jakou cestu by mladá cellistka měla zvolit.

Lze říct, že se Mia má na co těšit, pokud by zůstala, ale bolest ze ztráty a vědomí, že nikdy nepřebolí a nezmizí, přidává na misku vah pro odchod za jejími rodiči a malým bráškou. 

Jak se rozhodnout, když správné řešení neexistuje?

“If I stay. If I live. It's up to me.” 

Jestli zůstanu je citlivě podaný příběh, který má dva nepopiratelné plusy - za prvé, nesnaží se Vás emočně a psychicky rozložit, což je pro mě velmi příjemné (zdravím Johna Greena). Za druhé předkládá filosofické otázky a nutí čtenáře se zamýšlet nad tématy, která nejsou úplně příjemná a která si většina z nás nedokáže, a možná ani nechce představit. Velký palec nahoru! 

Jako největší nedostatek knihy, který není nijak dramatický, počítám až příliš dokonalou rodinu. Máma s tátou super, vtipní, milující, žádné problémy s dětmi, dcera hudební génius, syn vtipný chytrolín, nebe bez mráčků, sluníčko, duha a tak dále, což ovšem můžeme vysvětlit jako záměr a obrovský protiklad situaci, která následuje. Beru.
Závěrem bych však neváhala knihu doporučit Vám všem, kteří jste ji ještě nečetli. Nejspíš Vám nevyrazí dech, nebude to kniha Vašeho života, ale určitou a nepopiratelnou hodnotu má, už jen tím, že Vás přiměje uvažovat.


80%
(velmi se mi líbilo)

Jaký názor máte na knihu Vy? Chcete si ji přečíst?

Trailer k filmu:



Jak bych se rozhodla já?

Svěřím se Vám se svými myšlenkami a niternějšími pocity, které mi kniha umožnila prožít. Zcela na rovinu - nechtěla bych zůstat. Nejsem si jistá, zda jsem tak silná osobnost, že bych se z pouhého vědomí ztráty takového rozsahu nezbláznila.

Rozumím, že odejít je v určitém slova smyslu sobecké, že je to hrozně jednoduché a pohodlné, nechat bolest na ostatních a ještě jim přitížit svým odchodem, na což přijde i Mia během úvah, ale určitě bych nechtěla žít život s takovou dírou v srdci, o které bych věděla, že ji nic a nikdy nezalepí, neopraví, že už tam bude navždy a já se budu každým dnem probouzet s myšlenkou co kdyby a proč právě já a nakonec by můj život nebyl plnohodnotným, ani by neměl šanci, jakkoliv by si to moji rodiče přáli a já věřím, že přáli.


4 komentáře:

  1. Mně se kniha líbila, ale řadím ji spíš do průměru ve své kategorii. To co tobě přišlo přitažené za vlasy naopak považuji za nejlepší aspekt celéh příběhu. Miina rodina byla konečně jednou z mého pohledu "normální". Už mě unavovaly ty problematické vztahy v rozvrácených rodinách. Skvělí rodiče, super děti, co si spolu rozumí a nejsou to žádní grázlíci a podobně. Tenhle model považuji za ideální a vidím to víceméně doma..tak asi proto. Pěkná recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Holt je každý z nás zvyklá na jinou rodinu a něco jiného je pro ni normální :)
      Díky moc :)

      Vymazat
  2. Je to takový... Nenadchne, neurazí... Na knihu jsem psala recenzi.
    Jinak,opět bomba recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Četla jsem Tvou recenzi a také se mi líbila, díky za pochvalu :)

      Vymazat

Všech komentářů si velmi vážím a na každý odpovídám.